Z kulinářského hlediska zaujímá mezi mušlemi a korýši výjimečné místo ústřice. Tato nenápadná, šedivá a šupinatá mušle dokáže rozbušit srdce labužníků napříč celou planetou. Již v antických dobách se nechávaly do Itálie dovážet oblíbené druhy z Británie a Galie v amforách naplněných slanou mořskou vodou. A mimochodem právě staří Římané začali také s umělým chovem ústřic v chráněných mořských zátokách. První francouzské „ústřicové“ parky byly naopak založeny teprve před přibližně 150 lety. Ústřice se konzumují čerstvé a živé – kolem 80% všech ústřic prodávaných v Evropě se spotřebuje tímto způsobem. V Americe jsou tyto lahodné mušle ceněny i pečené, uzené nebo i sušené na vzduchu. Není ústřice jako ústřice! Na světových trzích sehrávají významnou roli především čtyři druhy: ústřice jedlá neboli evropská (Ostrea edulis), ústřice portugalská (Crassostrea angulata), ústřice tichomořská neboli japonská (Crassostrea gigas), jakož i ústřice atlantská čili východní (Crassostrea virginica). Na středoevropský trh jsou dodávány hlavně ústřice jedlé – z francouzských a nizozemských akvakultur. Ústřice tichomořská dociluje kvůli své značné velikosti poměrně vysokých cen.