Pernatá zvěř jako bažant, křepelka, holub a párování s nápoji

Mezi pernatou zvěř řadíme všechny divoce žijící ptáky podléhající mysliveckému  právu. Ovšem kulinářské využití se dostává jen několika druhům. Gastronomický význam mají v současné době především tři skupiny pernaté zvěře: hrabaví (např. krocan divoký, koroptve, křepelky a tetřev hlušec), holubi (např. holubi, sluky a lyska černá) a vodní ptactvo (např. husy, kachny a labutě). 

Gastronomie a ohrožené druhy pernaté zvěře

V minulosti se připravovali také pěvci, jak je to dodnes běžné v jižní Evropě; v průběhu času se však většina z nich dostala na seznam chráněných živočichů a ve zvěřinové kuchyni dnes nehrají žádnou roli. Také velcí ptáci jako tetřev, stejně jako křepelky a koroptve u nás dnes patří k ohroženým druhům a ve volné přírodě se už neloví. Většina bažantů, křepelek, koroptví a tetřívků, ale i divokých kachen, které se dostávají do prodeje, dnes proto pochází z bažantnic a farem, z nichž se vypouštějí těsně před začátkem lovecké sezony.

Co nejdříve vykuchat

Ulovená pernatá zvěř by se měla co nejrychleji po usmrcení vykuchat. Holubům a hrdličkám by se také mělo vyprázdnit nebo úplně odstranit vole, v kterém se nachází nestrávená potrava. Jinak by jejich aromatické maso mohlo zkysnout a nabrat nepříjemný zápach a pachuť.

Pernatá zvěř v kuchyni

Pernatá zvěř má významné postavení ve zveřinové kuchyni. Zvlášť lahodné je maso mladých ptaků. Maso starší zvěře je tužší a není tak křehké. Mladí bažanti, korptve a divoké kachny se výborněhodí k pečení v celku. Mohou se také opékat na rožni. Zvěřinu ze starších zvířat lze doporučit jen k dušení a do různých nádivek, paštik a terin, popř. k přípravě aromatického zvěřinového vývaru, který je základem pro nejrůznější lahodné omáčky.

Předvařit nebo ne?

Nedá-li se stáří zakoupené pernaté zvěře přesně určit, doporučuji takové maso nejprve předvařit, pak nechat vychladnout ve vývaru a až poté ho dát ještě na dalších 5 až 10 minut péct do rozpálené trouby. Díky tomu bude maso uvnitř měkké a křehké, zatímco kůže je pěkně křupavé.

Doporučená vína a nápoje pro párování s pernatou zvěří

5/5

Dokonalé! Svatý grál, který chce většina gourmetů zažít! 

4/5

Skvělé velmi často doporučované snoubení!

3/5

Doporučované párování mnoha sommeliéry.

2/5

Netradiční snoubení, které může příjemně překvapit.

vyhnete se

Vyhněte se!

Rychlé zobrazení doporučené kombinace ve 3 krocích

1
Vyberte si druh pernaté zvěře...

2
…klikněte...

3
…a už máte přehled doporučených nápojů.

Pernatá zvěř obecně
Bažant
Holub
Koroptev
Křepelka
Tetřev

K pernaté zvěři obecně

3/5

Protože se jedná o dříve dozrávající odrůdu, je Pinot Noir nejvíce pěstován především v chladných a mírných klimatických oblastech pro pěstování vína. Jedná se tedy o perfektní modrou odrůdu pro burgunské vinohrady, kde je základní víno velmi lehké, často s vysokou kyselinou a s tóny dubového sudu pro dodání struktury. Ovšem vína z lepších poloh v Côte d’Or jsou intezivnější a komplexnější – od delikatních a téměř květinových až po spíše tříslovinové a kořenité. Ve velmi chladných ročnících je zde riziko, a to především u níže položených vinohradů, že víno bude nevyzrálé s vegetativními tóny mokrých listů, kapusty.

V Evropě je pro svůj Pinot Noir proslavené německé Bádensko. Skvělý Pinot Noir samozřejmě najdeme i v České republice a na Slovensku, samozřejmě pod názvem Rulandské modré. V Čechách je nejvíc zastoupeno na Roudnicku, Mělnicku a Mostecku. Na Moravě tuto odrůdu nalezneme v menším zastoupení ve všech vinařských podoblastech. Původně se v Čechách odrůda nazývala Roučí, protože její hrozny připomínalo rouno berančí. Právě takto nazvané víno z vinařství Stapleton-Springer z Bořetic, patří mezi moravskou klasiku z této odrůdy.

V Novém světě se nejkvalitnější Pinoty produkují v celé řadě regionů, např. Marlborough a Central Otago na Novém Zélandu, Yara Valley, australské regiony Mornington Peninsula a Tasmánie, Los Carneros a Sonoma v Kalifornii, Walker Bay v Jižní Africe nebo Casablanca Valley v Chile.

3/5

Tempranillo je nejpěstovanější odrůdou regionu Rioja a nejvíce se jí daří v chladnější západní oblasti. Do cuvée přispívá především chutí červeného ovoce a střední úrovní taninů. Garnacha, které se daří především v oblasti Rioja Baja, přidává do směsi především tělo a alkohol. Méně pěstované odrůdy Mazuelo (Carignan) a Graciano se někdy využivají jako koření pro výsledné cuvée.

Víno z oblasti Rioja se může lišit podle stylu, který se mu místní vinaři snaží vtisknout. Červená vína, která jsou určena pro brzké pití, často prošla semi-karbonickou macerací, což se projevuje chutí svěžího červeného ovoce a nízkou úrovní hladkých tříslovin. Styl vín, který je naopak určen k dlouhodobému zrání jsou obvykle odstopkovány a procházejí tradiční fermentací. Tradičně vína zrají v sudech z amerického dubu, který se projevuje výraznými tóny vanilky. Mnoho výrobců ovšem začíná používat dub z Francie nebo jiných evropských zemí, alespoň po určitou dobu, aby vínu dodali jemné kořeněné aroma. 

2/5

Vína Barolo musí být vyrobena 100% z odrůdy Nebbiolo, která je pěstována na jižně orientovaných svazích v nadmořské výšce mezi 300 – 500 metry. Nebbiolo je modrá odrůda, která produkuje vína s vysokou kyselinou a tříslovinami, ale má světlejší barvu. Díky nadmořské výšce hrozny dozrávají pomalu, což jim umožňuje si uchovat výrazné aroma višní, bylinek a někdy i sušených květin. V nejlepších letech má obrovský potenciál pro zrání v láhvi.

Vína pocházejí z hroznů z různých vesnic. Jméno obce se může objevit na etiketě pouze pokud jsou hrozny z této obce, např. Barolo Serralugna d’ Alba DOCG. Nejlepší vína pocházejí z určitých vinic nebo cru (opět je možné uvést na etiketě), např. Barolo Cannubi DOCG.

Barolo DOCG musí zrát alespoň tři roky před uvedením na trh, z toho 18 měsíců v dubovém sudu. Tradičně bylo Barolo školeno ve velkých dubových sudech několik let, aby se zjemnily drsné třísloviny. Dnes díky zlepšené práci ve vinohradu a jemnějším metodám vinifikace jsou vína hladší s vyzrálými taniny. Vinaři je tak mohou nechat zrát kratší dobu, a to v menších i větších sudech – záleží na stylu, kterého chce vinař dosáhnout. Vinaři se často dělí na tzv. tradicionalisty a modernisty. Barolu obecně svědčí dlouhodobé zrání, i když často získává až hnědé tóny. Současně se ale projevuje větší komplexnost a často i aroma lanýžů, téru a kůže.

2/5

Barbaresco je menší region než Barolo. Vinice jsou jižně orientované v nadmořské výšce mezi 200-400m n.m. Nižší nadmořská výška a větší vliv místní řeky způsobuje, že hrozny dozrávají dříve než v Barolu. Vína jsou ovocnější, méně parfémovaná, se stejně vysokou kyselinou a tříslovinami, což jim opět umožňuje velmi dobře zrát v láhvi.

Barbaresco DOCG musí ze zákona zrát alespoň 2 roky před uvedením do prodeje, z toho 9 měsíců v dubovém sudu.

2/5

Díky teplejšímu klima a nižším nadmořským výškám než v toskánském Chianti, jsou zdejší vína intenzivnější a plnější. Vína BRUNELLO DI MONTALCINO musí být vyrobena zcela z odrůdy SANGIOVESE a musí zrát minimálně 5 let (z toho minimálně 2 roky v dubovém sudu) než jsou uvedeny na trh. Výrobci Brunella mohou úmyslně prodávat svá vína pod méně prestižním označením ROSSO DI MONTALCINO DOC, např. pokud se jedná o méně úspěšný rok a nebo pokud chtějí část produkce uvést dříve na trh než za 5 let. Tato vína jsou také dříve přístupná i cenově dostupnější.

2/5
2/5

V rámci této generické apelace existují vybrané obce, které mohou svá vína deklarovat jako CÔTES DU RHÔNE VILLAGES. Vína musí ovšem splňovat přísnější podmínky než obecná apelace Côte du Rhône, např. minimální obsah alkoholu, maximální výnos na ha a vyšší podíl odrůd Grenache, Syrah a Mourvédre v cuvée.

Existuje několik obcí, které mohou na etiketu přidat i jméno své vesnice, pokud víno pochází 100% z místních vinohradů, např. Côte du Rhône Villages Cairanne. Jedná se o nejkvalitnější vína mimo proslavená cru. Takto označená vína mají více těla, strukturu a projev kořenitého červeného ovoce v porování s víny prodávanými pod etiketou Côte du Rhône. 

2/5

Australský Shiraz je vyráběn ze stejné odrůdy jako francouzský Syrah. Jinde ve světě je většinou tato odrůda pojmenována podle své francouzské varianty. Australský koncentrovaný a více ovocitější styl si přímo říkal o odlišné pojmenování. Bylo rozhodnuto, že se australská verze Syrahu, tedy “Shiraz”, pojmenuje podle iráckého, resp. perského města, kde byla podle legendy poprvé pěstována. Podle legendy ji do francouzského Marseille přivezly Féničané kolem roku 600 př. n. l. Křižáci ji prý mezi lety 1095 a 1291 přivezli z Persie až do údolí řeky Rhôny. Ovšem tato legenda je mylná. Křižáci vždy operovali ve Svaté zemi a nikdy nešli tak daleko za její hranice, tedy až do Persie. Její původním domovem je skutečně severní Rhôna, především apelace Hermitage a Côte-Rôtie.

Světoznámý australský Shiraz z horských regionů Hunter a Barossa Valley se projevuje aroma koncentrovaného černého ovoce, s lehce zemitým a kořenitým charakterem. V chladnějších australských regionech (např. Great Southern, Geelong a Heathcote) se výrábějí přímější, více pepřové styly, které jsou podobnější vínům ze Severní Rhôny ve Francii, která je považována za domov této odrůdy.

2/5

SVATOVAŘINECKÉ se nejvíce podílí na porostech vinohradů na Roudnicku, Brněnsku, Mikulovsku, Velkopavlovicku, Mutěnicku a v Podluží. Ochutnat jej můžeme každý rok již 11. listopadu jako mladé svatomartinské víno. Saint Laurent bývá středně plné až plné.

Napsat komentář