Mýty a fakta: Jaký má půda vinice skutečný vliv na víno?

Má geologické složení vinice opravdu zásadní vliv na charakter vína? Někteří sommeliéři a milovníci vína tvrdí, že živiny a minerály prostoupí keřem révy skrze kamenitou půdu až do bobulí a tedy následně do finálního vína. Často se například říká, že ve vínech Sauvignon blanc z Pouilly Fumé lze cítit pazourek, což je křemitý kámen, který bývá spojován s určitou vůní “střelného prachu”. Je tomu skutečně tak? Sommeliéři také často tvrdí, že určité odrůdy prospívají v určitých půdách – např. Chardonnay ve vápencových, Syrah v žulových a Cabernet v štěrkových půdách. Svět vína je bohužel zahalen celou řadou mýtů, polopravd a zjednodušení. Jak skutečně ovlivňuje půda a podloží víno ve vaší sklence? Co je pouhým mýtem? Co se zatím nepodařilo vědecky prokázat?

Albariza (např. Sherry v Jerez)
Aluviální, především štěrkovité půdy (např. Haut-Médoc, Bordeaux)
Břidlicové půdy (např. Mosel)
Křídové podloží (Champagne)
Slín (např. Burgundsko)
Vápencové půdy (např. Pálava, Rioja, Burgundsko)
Žulové půdy (např. v Beaujolais, v Severní Rhôně)

Víno a věda:
Vše, co potřebuje milovník vína vědět o vlivu půdy na víno. Lze minerální látky z půdy a podloží cítit ve víně?

Má minerální složení půdy přímý vliv na aroma a chuť vína?

Půda a její podloží ukotvuje kořeny révy vinné a současně je i médiem, z kterého si réva bere vodu a živiny. Je i přirozeným prostředím udržujícím ekosystém vinice, který je stěžejní pro život celé řady  tvorů a mikrobů. Přímý vliv minerálního složení půdy a podloží na výskyt určitého aroma a chutě ve víně nebyl ovšem vědecky prokázán. Tato skutečnost by se musela prokázat anonymními degustacemi, což se zatím nepodařilo. Zatím se zdá, že se spíše jedná o autosugesci degustátora. Na druhou stranu pH půdy chuť vína ovlivňuje. Zásadité půdy (např. vápenec) podporují zachování kyselin v bobulích. Naopak kyselé půdy (např. štěrk) urychlují odbourávání kyselin v bobulích.

Proč je dostupnost vody pro révu důležitá?

Réva potřebuje vodu, aby přežila. Réva vyžaduje adekvátní množství vody v průběhu vegetačního cyklu pro její zdravý růst a zrání hroznů. Ročně potřebuje min. 500 mm srážek za rok v chladných regionech a min. 750 mm v teplých oblastech. Bez dostatečného množství vody se zastaví fotosyntéza, a bez ní přestává réva růst a zrání hroznů se zastaví. Velké množství vody je třeba na jaře k podpoření růstu listů. Ovšem příliš snadno dosažitelná voda na konci jara a na počátku léta stimuluje nadměrný růst letorostů a listů, které tak konkurují hroznům. Mírný stres, resp. mírný nedostatek vláhy, je pro vznik kvalitních hroznů prospěšný. Jaké je tedy optimální množství vody, které réva potřebuje ve fázi veraison (zelené bobule se začínají zabarvovat) až po vyzrávání hroznů? Přesná odpoveď není známa. Ovšem obecně panuje shoda na tom, že velký vodní stres nebo naopak nedostatek vláhy není ani v této fázi růstu pro révu prospěšný. 

Jak tedy půda a její podloží přispívají ke kvalitě vína? Celá řada vědeckých výzkumů z celého světa potvrzuje, že hlavní rolí půdy ve vinohradnictví je odvádět nadměrné množství vody a současně uchovávat dostatečně vodu pro suchá období. Navíc pouze živiny rozpuštěné ve vodě jsou vstřebávány kořeny révy, ale o tom později.

Zabarvování bobolí hroznů, tzv. období veraison

Které fyzické vlastnosti půdy tedy ovlivňují dostupnost vody a živin?

Fyzické vlastnosti půdy mají  zásadní vliv na dostupnost vody, a tím také na růst révy a vyzrávání hroznů. Fyzikální půdní parametry ovlivňují také dostupnost živin. Mezi nejdůležitější fyzické vlastnosti půdy patří její textura a struktura. Textura půdy se liší zrnitostí minerálních částic. Rozlišujeme 4 základní druhy půdy podle její textury. Pisčitá, hlinitá, jílovitá půda nebo jejich směs silt. Všechny tyto druhy půd mohou obsahovat z části velké kusy kamene, např. štěrk nebo oblázky, které zlepšují odvodňovací schopnosti půdy. Samozřejmě současně zhoršují i zadržovaní vody a živin. Struktura půdy je schopnost půdních částic se shlukovat. Velikost, tvar a pevnost těchto shluků je také důležitá pro schopnost půdy odvodňovat a umožnit kořenům révy jejich růst. 

Co určuje vhodnost půdy pro vinohradnictví?

Vhodnost půdy pro vinohradnictví záleží tedy na textuře a struktuře půdy a schopnosti kořenů révy růst. Přestože má písčitá půda nízkou schopnost zadržovat vodu a živiny, může usnadňovat kořenům révy se rozrůstat tak dostatečně hluboko a doširoka, aby réva získala dostatek potřebné vody. Vhodnost půdy záleží také na klimatickým podmínkách dané vinice. Příkladem mohou být rychle odvodňující půdy, které jsou pro révu prospěšné v deštivých klimatických podmínkách (např. štěrkové půdy v deštivém Haut-Médoc v Bordeaux). Nádměrně podmáčená půda vytěsňuje kyslík, který je důležitý pro schopnost kořenů i mikroorganismů dýchat. Taková půda omezuje růst révy a nakonec ji může dokonce zabít.

4 základní textury půd

Písčitá

Písčité častice jsou relativně velké; patrné pouhým okem.

  • Udržuje teplo.
  • Dobře odvádí vodu.
  • Hůře zadržuje živiny.

Víno má

  • méně intezivní barvu.
  • nižší kyseliny.
  • méně tříslovin.
  • intenzivnější aroma.

Hlínitá

Půda, která má rovnoměrné zastoupení pisčité, jílovité půdy a siltu.

  • Velmi úrodná půda.
  • Nevhodná pro nejkvalitnější vína

Víno má

  • méně intezivní barvu.
  • méně intenzivní aroma.

Silt

Silt má častice střední velikosti, tj. něco mezi jílovitou a písčitou půdou.

  • Udržuje teplo.
  • Zadržuje vodu.

Víno má

  • nižší kyseliny.
  • intenzivní aroma.
  • hladší třisloviny.

Jílovitá

Půda s vysokým podílem jílu má jemnou texturu. Častice jsou velmi malé.

  • Zůstává chladnější.
  • Zadržuje vodu.
  • Zadržuje živiny.

Víno má

  • výraznou chuť.
  • více intenzivní barvu.

Jak moc jsou důležité živiny?

Réva není na živiny nikterak náročná. Navíc hnojiva mohou být do půdy přidána, pokud je to potřeba. Tento vliv půdy na révu je tedy považován za méně určující. Živinami máme na mysli 14 prvků (nejen uhlík, kyslík, vodík), které réva potřebuje pro kvalitní růst –  draslík, vápník, fosfor a železo atd. Tyto látky jsou vlastně “uzamčeny” v minerálních látkách. Organické živiny, které jsou přirozeně v půdě nebo se do ní přídávají (např. kompost), nejsou pro révu ve vstřebatelné podobně. Musí dojít k jejich přeměně z látek organických na anorganické (zjednodušeně látky bez obsahu uhlíku). Tuto transformaci (mineralizaci půdy) zajišťují organismy, které v půdě žijí, např. žížaly a baktérie. Mineralizované látky rozpuštěné ve vodě jsou teprvě následně vstřebávány kořenovým systémem révy. Bez spravné dostupnosti vody v různých fázích životního cyklu révy by to opět nešlo.

Šlo by to bez humusu?

Proces obnovy živin je ovšem až příliš pomalý na to, aby vinice dávala kvalitní hrozny každý rok bez obohacování půdy. A zde hraje důležitou roli humus, tj. rozložené organické látky. Již jsem zmiňoval, že réva je velmi skromná a živin nepotřebuje mnoho. Humusu nemusí být v půdě pro pěstování révy velké množství, ale musí tam být. Humus totiž obnově živin napomáhá a navíc je jediným přirodním důležitým zdrojem dusíku a fosforu, které ve většině hornin schází.

Kamenitá půda pod vinicemi v německé Mosel, v katalánském Priorat nebo ve francouzském Chateauneuf-du-Pape může vypadat bezútěšně vyprahle, ale i tady je humus kolem kořenového systému révy. Když budu trochu karikovat časté tvrzení, že ve sklence lze vnímat minerální chuť, neměli byste si představovat vápenec, břídlici, žulu,…ale spíše zetlelou vegetaci ;o)

Pomáhá některá půda lépe regulovat teplotní rozdíly ve vinohradu?

Půda může mít také vliv na dostupnost tepla a světla pro vinnou révu. Světlá půda odráží sluneční světlo na vinné keře během bílého dne. Tmavá půda absorbuje teplo  během dne a pomalu ohřívá vinici v noci, což snižuje velký teplotní rozdíl mezi dnem a nocí. Z vědeckého hlediska není tento efekt každopádně příliš velký.

Často se také objevuje tvrzení, že některé geologické druhy podloží (tedy nejen jejich barva) efekt absorbce tepla a jeho následné vyřazování ještě více posilují. Ovšem vědecká data ukazují, že rozdíly mezi jednotlivými horninami jsou nepatrné.

Hodí se opravdu některé odrůdy do určité půdy a podloží?

Často se tvrdí, že Chardonnay prospívá na vápencových půdách, Syrah na žulových atd. Většina těchto tvrzení vychází z geologického složení půdy tam, kde se dané odrůdě začalo prvně dařit. Navíc v současnosti odrůdy Syrah i Chardonnay excelují v mnoha různých půdních typech po celém světě. 

Navíc dnes je většina vinic vysazena na podnožích. To znamená, že nejsou vysázeny na svých vlastních kořenech. Téměř všechny odrůdy hroznů používané k výrobě vína patří k evropskému druhu Vitis Vinifera. Naproti tomu většina podnoží, na které je evropská réva naroubována,  jsou americké hybridy. Podnože se začaly používat na konci 19. století, poté co byly dvě třetiny evropských vinic zničeny díky napadení mšičkou révokaz (Phylloxera). Právě americké podnože tomuto původem americkému škůdci odolávaly. Dnes se podnože používají i z mnoha jiných důvodů.  Ovšem svět podnoží je pro většinu sommeliérů a milovníků vína španělskou vesnicí. Typicky se jedná o révu rodu Vitis Riparia, Vitis Rupestris a Vitis Berlandieri. Slyšeli jste někdy o podnožích 110R nebo 140R, které snášejí i suché půdy, nebo o Ramsey a Dog Ridge, jež jsou odolné vůči některým škodcům? Ale jsou to právě podnože, které jsou v kontaktu s půdou, nikoliv nadzemní část určité odrůdy nebo kultivaru, např. Pinot Noir nebo Chardonnay.

Evropská réva (Vitis Vinifera) naroubovaná na americkou podnož (Vitis Riparia nebo V. Rupestris)
Larvy mšičky révokaz okusují kořenový systém révy

Ztrácí geologické složení vinice v moderním vinohradnictví na důležitosti?

Mnoho různorodých geologických materiálů má odvodňovací schopnosti a současně jsou zásobárnou vody – šterkovité půdy v Bordeaux, žulovité půdy v Severní Rhôně i křídové podloží v Champagne. Navíc mnoho vinařů nachází řešení pro regulaci přísunu vody v budování umělých drenáží a zavlažování. Zkrátka důležitost geologického složení půdy a podloží je díky moderním technologiím snižována.

Průvodce vinohradnickými půdami

Albariza

Albariza je andaluský výraz pro bílou křídovitou povrchovou půdu tvořenou převážně rozsivkami. Jedná se o typickou půdu v části regionu Jerez na jihu Španělska. Pěstované hrozny v této půdě dávají vzniknout těm nejfajnovějším  vínům Sherry ve stylu Fino a Manzanilla. Tento povrch má vysoký obsah vápence (asi 40%). Zbytek tvoří jíl a písek. V čem je tak výjimečná? Protože má vysoký podíl jílu, má vynikající schopnost zadržovat vodu. V Jerezu je obvykle pouhých 650 mm srážek, přičemž téměř žádný letní déšť. V létě má albariza oslnivou bílou barvu a charakteristickou krustu na povrchu, které snižuje odpařování vody z půdy v parném létě. Půda vodu postupně uvolňuje révě i v době suchého léta. Umělé zavlažování tak není nutné. Tato půda je také přítomna na severovýchodě Španělska, kde dává vzniknout těm nejlepším šumivým vínům Cava.

Sherry Fino
Cava

Aluviální nánosy, především štěrkovité půdy

Materiál, který byl dopraven vodním, resp. řiční proudem a uložen. Většina aluviálních půd obsahuje bahno, písek a štěrk a je velmi úrodná. Aluviální půdy mají různorodou texturu, odvodňovací schopnosti a stáří. Půdy, které jsou kamenité a písčité, jsou vysoce ceněny pro vinohradnictví. Štěrkovitá půda je zrnitá, vzdušná a poskytuje vynikající odvodňování. Štěrkové vrstvy, které leží nad vápencovým podložím, produkují vína s vyšší kyselostí než vrstvy, kterou jsou umístěny nad podložím jílovým.

Např. v HautMédoc mají půdy s vysokým obsahem štěrku skvělé odvodňovací schopnosti, což je v tomto regionu s nadměrným množstvím srážek velmi důležité. Navíc jsou vysoce záhřevné, což zvyšuje teplotu ve zdejších vinicích. Pouze v této části Bordeaux pozdně dozrávající odrůda Cabernet Sauvignon spolehlivě vyzrává (na rozdíl od chladnějších jílovitých půd v Saint-Émilion a Pomerol, kde z těchto důvodů dominuje méně náročný Merlot). 

Novozélandský region Hawke’s Bay, zvláště parcela Gimblett Gravels, má také výborně odvodňující a teplo absorbující štěrkovou půdu v samotném údolí. Tento region získal skvělou reputaci právě na vínech z Bordeaux odrůd nebo premiového Syrahu. Vysoká odvodňovací schopnost půdy ovšem vyžaduje kapénkové zavlažování, přestože je zde přes 1000 mm srážek ročně. Tedy o dost více než v Jerezu (650 mm), který se díky půdě albariza obejde bez zavlažování.

V Česku jsou štěrkovité půdy vhodné pro modré odrůdy (Frankovku, Svatovavřinecké a Cabernet), např. v Mikulovské podoblasti. Tam, kde je větší příměs jílu, i pro odrůdy bílé.

Břidlice

Břidlicové strmé svahy kolem řeky Mosel v Německu
Břidlice a viniční terasy v oblasti Portského, v Douro

Břidlice je krystalická, hrubozrná hornina, která je bohatá na draslík a hořčík, má však nízký obsah dusíku a organických látek. Břidlicová půda je tvrdá, tmavě šedá, jemně zrnitá a desktovitá hornina vzniklá pod tlakem jílu, bahna, jílovité břidlice a jiných usazenin. Má se za to, že břidlice se rychlé ohřívá a udržuje teplo i v noci – i když tato rozdílná výhřevnost mezi jednotlivými horninami je nepatrná.

Některé vinice v jižní části Beaujolais jsou na hnědozemi na podloží ze zvětralé břidlice. Severněji od Beajoulais, v Pouilly-Fuissé se břidlicové půdy častečně vyskytují. Nejslavnější břidlicové vinice se nacházejí v německém regionu Mosel-Saar-Ruwer, kde se daří Rieslingu. Některá jména zdejších vinic končí na -lay nebo -ley, což odkazuje na břidlici v půdě.

Břidlicové podloží v “portské” oblasti Douro umožňuje pěstovat révu i v tamním, suchém na srážky skoupém létě. Její kořeny totiž díky skulinám v podloží čerpají velmi hluboko vodu ze zimních dešťů. 

Na Moravě se břidlicové půdy nevyskytují. V Čechách je břidlice na vinici Zilvarka a Jabloňka v Troji.

Tinta Roriz (Tempranillo) z portugalské oblasti Douro
Modrá odrůda Mencía ve španělském Bierzo, pochází také z břidlicových půd

Jílovité půdy

Jíl je jemnozrnná jílovitá směs s tvárnými a plastickými vlastnostmi, která výborně zadržuje vodu. Půdy, které označujeme jako jílovité, nemají nic společného s minerálním složením. Jde totiž hlavně o texturu a strukturu půdy. Jíl je studený, kyselý, má nízké odvodňovací schopnosti a vzhledem ke své soudržnosti a přilnavosti se obtížně obdělává. Nadbytek jílu může kořeny révy dusit, ale určitý podíl malých částic jílu, smíšený s jinými půdami révě prospívá.

Jako vápenitý jíl je označována jílovitá půda s uhličitanem vápenatým, který neutralizuje podstatnou část kyselosti jílu. Jeho nižší teplota rovněž zpožďuje zrání, takže vína pěstovaná na těchto typech půd mají sklon k vyšší kyselosti.

Ve vinohradnictví je jíl ceněn především jako půdní podloží, které je často důležitější než půdní povrch. Příkladem mohou být některé části v Pomerol, Bordeaux.

Na hlinitých a jílových půdách se nejen v Čechách pěstují jednak velmi plodné odrůdy, které vyžadují rovnoměrný příjem vody a živin během celého vegetačního cyklu (např. Veltlínské zelené) a aromatické odrůdy (např. Tramín, Pálava, Muškát Ottonel). Při úměrně vysokých sklizních lze stvořit vína dostatečně extraktivní.

Jíl a vápenitý jíl jsou relativně podstatně zastupeny ve všech moravských podoblastech, nejvíce ovšem v té Znojemské.

 

Sauvignon blanc a Veltlínské zelené ze Znojemska

Křída

Křídové podloží v Champagne
Nejfajnovější Cognac pochází také z vinic na křídových půdách

Křída je měkký, lámavý a vysoce porézní druh zářivě bílého vápence. Tyto půdy jsou ceněny pro své vynikající odvodňovací vlastnosti v kombinaci s jejich schopnosti udržovat obrovské množství vody a postupňě ji uvolňovat kořenům révy. Kořeny se skrze křídu mohou snadno prorůst velmi hluboko k zásobárnám vody. Tento typ půdy tak zajisťuje dostatek vláhy,  i v případě krátkodobých srážkových výkyvů. Čistá křída je velmi málo úrodná, což vede k střídmému růstu révy a tím i vhodným podmínkám pro její růst. Křídová půda dává v bílých vínech výraznější kyseliny, což je právě důležité při tvorbě šumivých vín Champagne.

Čistá křída je mnohem méně zastoupena jako podloží pro vinice ve světě, než by se mohlo zdát podle běžné literatury o víně. Často je totiž mylně zaměňována s vápenitými půdami. Ovšem s výjimkou některých vinic na jihu Anglie, je Champagne hlavním “křídovým” regionem. Ovšem i zde je většina lepších vinic většinou na jílovitých půdách a pouze hluboké kořeny proniknou do křídového podloží. Je rozšířená i mylná představa, že Sherry oblast Jerez je na křídě, přestože podloží není ani čistý vápenec (viz. Albariza in Jerez).

Cognac

Slín

Vápenitý slín v Burgundsku
Kompaktní slín "ponca" v italské apelaci Collio DOC a Collio Orientali del Friuli DOC

Slín je drolivá kombinace vápence a jílu. Je studený, což zpožďuje zrání a tím udržuje v bobulích vyšší kyselinu. Mnoho nejvybranějších vín z burgundského Côte d’Or pochází z hroznů pěstovaných převážně na vápenitém slínu. Bělavý slín lze do určité míry nalézt ve vinicích Beaune a Pommard.  Důležitější je slín u vinic apelace Mersault, kde pomáhá formovat skvělá bílá vína. “Oblázkový” slín se vyskytuje ve francouzském regionu Jura. V “růžové” apelaci Tavel v jižní Rhôně jsou vinice na tzv. Cretaceoském slínu. Slín se častečně vyskytuje také v německém regionu Rheinhessen.

V italské regionu Friuli, konkrétně na kopcovitých vinicích Collio a Collio Orientali del Friuli umožňuje vápenitý jíl a pískovec vzniknou kvalitním vínům. Tamní půdy obsahují i kompaktní slín, který je známý jako “ponca”; má vynikající odvodňovací schopnosti.

Apelace Barolo je z pohledu půdního složení velmi komplexní. Obce na severu a západě této apelace mají vinice převážně na modro-šedém slínu. Vína jsou lehčí, aromatičtější a pitelná po pár letech v láhvi. Jižní a východní část Barolo má ovšem písčitý a jilovitý charakter půd.

Vápenité půdy

Podloží vinic v obci Popice, v Pálavě na Moravě
Načervenalý vápenec Terra rossa v Coonawarra v Austrálii

Vápenitá půda je jakákoli půda nebo směs půd s akumulací uhličitanu vápenatého a hořečnatého. Je značně alkalická, podporuje tvorbu kyselin v hroznech a její pH závisí na obsahu aktivních uhličitanů. Tyto půdy jsou studené, ale dobře zadržují vodu. Na rozdíl od vápenatých jílů umožňují kořenovému systému proniknout hlouběji do půdy a zabezpečující také výborné odvodnění. 

Běžné vápencové půdy mají jiné vlastnosti než křída, což je speciální typ vápence. Jsou totiž tvrdé a pro kořeny révy je obtížné jimi pronikat – lze to jen mezi prasklinami. Půdy zformované nad vápencovým podložím  jsou bohatší na jíl než samotné podloží. Některé vápencové půdy, např. středomořská Terra Rossa mají hnědo-červenou barvu; jsou středně zásadité a mají dobrou jílovito-hlinitou strukturu a texturu.

Velká vína Burgundska vznikají na strmých svazích Côte d’Or,  kde dominuje jurský vápenec, ale lze zde nalézt mnoho druhů dalších vápenců. Vápenec, resp. vápencové jíly, jsou dominantní půdou ve španělské oblasti Rioja.

Vápenité půdy se nacházejí v části Mikulovské podoblasti kolem Pálavských vrchů a jejich podhůří.

 

Cabernet Sauvignon z Coonawarra v Austrálii

Žula, resp. granit

Žulové půdy v Beaujolais, na obr.
Cru Fleurie

Žula je tvrdá minerální hornina, která se skládá z křemene (40-60%), živce (30-40%) a dalších minerálů. Půda s obsahem žuly je směsí písku (pocházejícího z rozpadu křemene a častečně z rozkladu živce se slídou), jílu a různých uhličitanů  nebo křemičitanů. Má nízkou úrodnost a velmi rychlé odvodňovací vlastnosti. Má také vysoké pH, které snižuje kyselost vína. V důsledku toho je nejlepším typem půdy pro kyselé hrozny Gamay. Právě z těchto důvodů jde o velmi populární podloží pro vinohradnictví. 

Bereich Ortenau, subregion v Bádensku na jihozápadě Německa, má vinice především na rozpadajících se žulových půdách. Vinohrady Moulin-á-Vent v francouzském Beaujolais jsou situovány také na rozložených žulových půdách s příměsí vápna. Žula je dominantní složkou půd jižní části Severní Rhôny. Mnoho vinic na Sardínii, a v portugalských oblastech Dolní Douro, Minho a sousední Dao a v rakouském Wachau je rovnež na žulových půdách. 

Na Moravě na takových půdách roste réva vinná na severozápadě Znojemska, kde podloží tvoří granitoidy krystalinika Českého masivu s nízkým obsahem vápníku, hoříčíku a fosforu. Výborné kvality tu dosahuje Ryzlink rýnský a Veltlínské zelené. Na granitoidech brněnského masivu v okolí Dolních Kounic se výborně daří modrým odrůdám jako Frankovka, Svatovavřinecké, Modrý Portugal a Zweigeltrebe, které tu dává i svěží růžová vína. Z bílých vín tu překvapuje kvalitou Rulandské šedé a Veltlínské červené ranné.

Žulové půdy jsou také na Slovensku v Malokarpatské vinařské oblasti. Pěstuje se na nich především Ryzlink vlašský, Veltlínské zelené, Ryzlink rýnský, Frankovka).

Beaujolais, především Moulin-á-Vent Cru
Vína Severní Rhóny
Žulovitá písčitá půda v Côte Rôtie, Severní Rhôna.

Napsat komentář